ACL (Seznam řízení přístupu) je tabulka nebo seznam pravidel, který určuje, jaká práva mají konkrétní uživatelé, systémy nebo síťové entity k určitému objektu či službě. Je to základní stavební kámen kybernetické bezpečnosti a správy identit.
ACL se implementují v různých vrstvách IT infrastruktury, přičemž každá má svá specifika:
Používají se na routerech, switchích a firewallech k filtrování příchozího a odchozího provozu.
Rozšiřují základní model oprávnění (jako je např. Linuxové rwx – read, write, execute).
setfacl) můžete nastavit, že uživatel „Honza“ může soubor číst, ale uživatelka „Jana“ jej může i upravovat.—
Každý záznam v ACL (označovaný jako ACE – Access Control Entry) obvykle obsahuje tyto složky:
—
Jedním z nejdůležitějších bezpečnostních pravidel v ACL je Implicit Deny (Implicitní zákaz). To znamená, že pokud požadavek neodpovídá žádnému pravidlu v seznamu, je automaticky zamítnut.
V konfiguraci síťových prvků se toto pravidlo často nachází na konci seznamu jako neviditelné „deny all“.
—
Je důležité nezaměňovat ACL s RBAC (Role-Based Access Control):
—
| Výhody | Výzvy |
|---|---|
| Granularita: Velmi detailní nastavení práv pro jednotlivce. | Složitost: U velkých systémů může být seznam nepřehledný. |
| Bezpečnost: Rychlá implementace blokování útočníků (např. podle IP). | Výkon: Příliš dlouhé síťové ACL mohou zpomalit směrování paketů. |
| Audit: Snadnější sledování toho, kdo má kam přístup. | Chyby v konfiguraci: Stačí jedno špatné pravidlo a služba je nedostupná. |
Související články:
Tagy: security network acl access-control permissions administration