Zesilovač je aktivní elektronické zařízení, které dokáže měnit malý vstupní signál na silnější výstupní signál. Tento proces probíhá odebíráním energie z externího napájecího zdroje a jejím řízením tak, aby výstup kopíroval tvar vstupního signálu, ale s větší energií.

Zesilovač funguje na principu modulace. Lze si jej představit jako ventil, kde malý tlak (vstupní signál) ovládá velký průtok vody (proud z napájecího zdroje).

Klíčovým parametrem je Zisk (Gain), což je poměr mezi výstupním a vstupním signálem:

• Napěťový zisk: Poměr výstupního napětí ke vstupnímu.
• Výkonový zisk: Poměr výstupního výkonu ke vstupnímu.

Zesilovače se dělí do tříd podle toho, jakou část vstupního cyklu protéká proud výstupním aktivním prvkem (tranzistorem).

• Frekvenční rozsah (Bandwidth): Rozsah frekvencí, které zesilovač dokáže zpracovat bez poklesu výkonu (např. 20 Hz – 20 kHz pro audio).
• Zkreslení (THD - Total Harmonic Distortion): Míra nežádoucích změn signálu. Čím nižší procento, tím čistší zvuk.
• Odstup signál/šum (SNR): Udává, jak moc je užitečný signál silnější než přirozený šum elektroniky (uvádí se v dB).
• Impedance: Odpor, který zesilovač klade na výstupu (typicky 4 nebo 8 ohmů u reprosustav).

Zesiluje velmi slabé signály (např. z mikrofonu nebo gramofonu) na úroveň linkového signálu. Často obsahuje prvky pro úpravu zvuku (ekvalizér, hlasitost).

Bere linkový signál a zesiluje jej natolik, aby mohl fyzicky pohnout membránou reproduktoru.

Univerzální integrovaný obvod používaný v elektronice pro výpočty, filtraci a přístrojovou techniku. Je to základní stavební kámen analogových obvodů.

• Elektronkové zesilovače: Starší technologie, využívající vakuové elektronky. Jsou oblíbené mezi audiofily a kytaristy pro svůj „teplý“ zvuk a přirozené zkreslení.
• Tranzistorové zesilovače (Solid State): Moderní, spolehlivé, levnější a s přesnějším (studeným) zvukem. Využívají bipolární tranzistory nebo tranzistory MOSFET.

Související pojmy: Transistor, Impedance, Gain, DAC, Operační zesilovač.