BIOS je firmware (software napevno uložený v čipu na základní desce), který zajišťuje inicializaci a testování hardwaru bezprostředně po zapnutí počítače. Jeho hlavním úkolem je připravit systém tak, aby mohl být spuštěn operační systém (např. Windows nebo Linux).
BIOS je uložen v paměti typu ROM nebo Flash, což znamená, že v počítači zůstává i po odpojení od elektřiny.
Práce BIOSu probíhá v několika kritických krocích:
Sada diagnostických testů, které prověřují funkčnost klíčových komponent:
Pokud test selže, BIOS vydá varovný zvukový signál (tzv. Beep Code) nebo zobrazí chybový kód.
BIOS nastavuje základní parametry komponent, jako jsou pracovní frekvence, časování pamětí a správa napájení.
BIOS hledá na připojených zařízeních (SSD, HDD, USB, CD) tzv. zavaděč operačního systému. Pořadí těchto zařízení může uživatel v nastavení BIOSu měnit.
Jakmile BIOS najde zavaděč (bootloader), předá mu kontrolu nad počítačem a sám přejde do pozadí.
Uživatel může do rozhraní BIOSu vstoupit stisknutím specifické klávesy (např. Del, F2, F10) těsně po startu PC. Zde lze měnit:
Nastavení, která uživatel v BIOSu změní, se ukládají do malého čipu zvaného CMOS. Aby si tento čip pamatoval data i po vypnutí PC, je na základní desce malá knoflíková baterie (obvykle typ CR2032).
Od roku 2010 byl tradiční BIOS (Legacy BIOS) nahrazen modernějším standardem UEFI.
| Vlastnost | Legacy BIOS | UEFI |
|---|---|---|
| Rozhraní | Pouze textové (klávesnice) | Grafické (podpora myši) |
| Kapacita disku | Limit 2.2 TB (tabulka MBR) | Teoreticky neomezená (tabulka GPT) |
| Rychlost startu | Pomalejší inicializace | Velmi rychlý start (Fast Boot) |
| Bezpečnost | Minimální | Podpora Secure Boot |
Proces přepsání čipu novější verzí softwaru od výrobce se nazývá flashing.
Související pojmy: UEFI, CMOS, Firmware, Bootloader, POST, MBR, GPT.