Codec je klíčová technologie umožňující efektivní přenos a ukládání multimediálních dat (videa, zvuku, obrázků). Jeho hlavním úkolem je zmenšit objem dat (komprese) pro snazší přenos a následně je u příjemce opět rozbalit (dekomprese) do podoby vhodné pro lidské vnímání.

Proces práce kodeku se skládá ze dvou základních fází:

1. **Kódování (Encoding):** Analogový signál (např. hlas do mikrofonu) nebo surová digitální data jsou převedena do úsporného formátu. Algoritmus hledá v datech duplicity nebo nedůležité informace a odstraňuje je.
2. **Dekódování (Decoding):** Při přehrávání souboru se proces obrátí. Kodek přečte komprimovaná data a převede je zpět na sled obrazových snímků nebo zvukových vln.

Kodeky dělíme do dvou hlavních kategorií podle toho, jak zacházejí s původní informací:

Odstraňují data, která lidské smysly (oko nebo ucho) obvykle nepostřehnou. Díky tomu dosahují extrémního zmenšení velikosti souboru (např. 10× až 100×).

• Příklady: MP3 (audio), JPEG (obrázky), H.264/HEVC (video).
• Nevýhoda: Při každém dalším uložení (překódování) se kvalita mírně zhoršuje.

Fungují podobně jako ZIP archiv – data se sbalí bez jakékoli ztráty informace. Po dekompresi získáte identickou kopii originálu.

• Příklady: FLAC (audio), PNG (obrázky), FFV1 (video).
• Nevýhoda: Soubory jsou mnohem větší než u ztrátových kodeků.

Tato dvě pojmy se často pletou.

• Codec je algoritmus uvnitř (např. video H.264 a zvuk AAC).
• Kontejner je „obálka“, která tyto složky drží pohromadě (např. .MP4, .MKV, .AVI).

Představte si to jako dopis: Codec je jazyk, kterým je dopis napsán, a Kontejner je obálka s adresou.

S rozvojem technologií (přechod z Full HD na 4K a 8K) rostou nároky na přenosové linky. Nové kodeky využívají pokročilejší matematiku a predikci (např. předvídají pohyb objektu ve videu), aby přenesly stejnou kvalitu obrazu při polovičním datovém toku. Tím šetří místo na discích a kapacitu internetových sítí.

Související pojmy: Bitrate, MP4, MKV, MP3, H.264, Komprese dat, Streamování.