Jádro je v podstatě „mozkem uvnitř mozku“. Je to fyzická část procesoru, která obsahuje všechny obvody potřebné k načítání, dekódování a vykonávání instrukcí. Vícejádrový procesor si lze představit jako jeden čip, ve kterém je vedle sebe umístěno několik samostatných procesorů, které sdílejí společnou paměť a napájení.

Kolem roku 2004 narazili výrobci na fyzikální limit: nebylo možné dále zvyšovat taktovací frekvenci bez extrémního přehřívání čipu. Řešením se stalo přidávání jader.

• Jednojádrový procesor: Dokáže v jeden okamžik zpracovávat pouze jednu věc (přepíná mezi úkoly velmi rychle).
• Vícejádrový procesor: Dokáže skutečně rozdělit práci. Jedno jádro může renderovat video, zatímco druhé obsluhuje prohlížeč.

Moderní procesory (např. řady Intel Core od 12. generace nebo čipy Apple Silicon) využívají kombinaci dvou typů jader:

I když má každé jádro svou vlastní malou paměť (L1 a L2 cache), všechna jádra obvykle sdílejí jednu velkou L3 Cache, která jim umožňuje velmi rychle si vyměňovat data bez nutnosti přistupovat k pomalé RAM.

Tato technologie umožňuje jednomu fyzickému jádru fungovat jako dvě logická jádra (vlákna). Jádro dokáže lépe využít své prostředky tím, že vyplňuje „mezery“ při čekání na data. * *Příklad:* Procesor s 8 jádry a Hyper-Threadingem se v systému jeví jako 16vláknový.

Při pohledu do Správce úloh ve Windows uvidíte oba údaje.

• Fyzická jádra: Skutečný počet „výpočetních motorů“ na křemíkové desce.
• Logická jádra (Vlákna): Počet úkolů, které procesor hlásí systému, že zvládne naráz (díky technologiím jako Hyper-Threading).

Související pojmy: CPU, Multitasking, Hyper-Threading, Cache, GHz, IPC, Vlákno (Thread).