Datový typ definuje interpretaci binárních dat (nul a jedniček) uložených v paměti. Bez datového typu by počítač nevěděl, zda 8 bitů v paměti představuje číslo, písmeno nebo část obrázku.
Tyto typy jsou vestavěné přímo v základu většiny programovacích jazyků:
Slouží k ukládání celých čísel bez desetinné čárky.
short, int, long (liší se rozsahem, tedy kolik paměti zabírají).Používají se pro reálná čísla s plovoucí desetinnou čárkou.
float (nižší přesnost), double (dvojitá přesnost).Může nabývat pouze dvou stavů: Pravda (True) nebo Nepravda (False). Je to základ pro veškeré rozhodování v algoritmech.
Programovací jazyky se liší v tom, jak přísně vyžadují definici datových typů:
int x = 5;) a nelze jej později změnit. Je to bezpečnější, chyby se odhalí před spuštěním.Umožňují seskupovat základní typy do složitějších struktur:
byte). Použití velkého typu (long) by zbytečně plýtvalo pamětí.Zajímavost: Existuje také speciální typ void (prázdný). Používá se u funkcí, které provádějí nějakou činnost, ale nevracejí žádnou výslednou hodnotu (např. funkce, která jen vytiskne text na obrazovku).