DHCPv6 umožňuje zařízením získat IPv6 adresy, prefixy a další údaje (např. DNS servery) od centrálního serveru. Na rozdíl od IPv4 světa není DHCPv6 jediným způsobem, jak získat adresu, a v mnoha sítích slouží pouze jako doplňkový zdroj informací.
DHCPv6 může pracovat ve dvou základních režimech, které se liší tím, kdo spravuje „stav“ (přidělenou adresu):
| Vlastnost | DHCPv4 | DHCPv6 |
|---|---|---|
| Vysílání | Broadcast (255.255.255.255) | Multicast (ff02::1:2) |
| Identifikace | MAC adresa | DUID (DHCP Unique Identifier) |
| Default Gateway | Součást DHCP nabídky | Získává se z oznámení směrovače (RA) |
| UDP Porty | 67 (server), 68 (klient) | 547 (server), 546 (klient) |
[Image comparison of DHCPv4 vs DHCPv6 message exchange patterns]
Zatímco DHCPv4 používá proces DORA, DHCPv6 používá čtyřkrokový proces SARR:
1. **Solicit (S):** Klient hledá dostupné DHCPv6 servery na lokální lince pomocí multicastu. 2. **Advertise (A):** Servery, které mohou požadavek splnit, odpoví nabídkou parametrů. 3. **Request (R):** Klient si vybere jeden server a požádá ho o potvrzení adresy a dat. 4. **Reply (R):** Server potvrdí přidělení adresy a zašle finální konfiguraci.
V DHCPv6 se k identifikaci klienta nepoužívá přímo MAC adresa, ale DUID. Tento identifikátor by měl zůstat stejný, i když v počítači vyměníte síťovou kartu. Existuje několik typů DUID, například založené na čase (LLT) nebo unikátním ID od výrobce (UUID).
To, zda má klient DHCPv6 vůbec hledat, určuje směrovač (router) v rámci tzv. Router Advertisements pomocí dvou příznaků:
Zajímavost: DHCPv6 neumí (na rozdíl od DHCPv4) předat informaci o výchozí bráně (default gateway). Tato filozofie IPv6 striktně odděluje „hledání cesty ven ze sítě“ (směrovače) od „konfigurace stanice“ (DHCP server).