Indexování je proces vytváření pomocných datových struktur, které databázovému stroji umožňují najít konkrétní řádky v tabulce bez nutnosti procházet každý jednotlivý záznam (tzv. Full Table Scan). Bez indexů by vyhledávání v milionech záznamů trvalo sekundy nebo i minuty; s indexem je to otázka milisekund.

Představte si tabulku „Uzivatele“ s 10 miliony řádků. Chcete najít uživatele podle e-mailu:

• Bez indexu: Databáze musí přečíst všech 10 000 000 řádků z disku a porovnat e-mail u každého z nich.
• S indexem: Databáze se podívá do samostatné, seřazené struktury (indexu), kde jsou e-maily uloženy spolu s „ukazateli“ na konkrétní místa na disku.

Většina moderních databází (jako MySQL nebo PostgreSQL) používá pro indexy strukturu zvanou B-Strom (B-Tree). Tato struktura udržuje data seřazená a umožňuje vyhledávání s logaritmickou složitostí. To znamená, že i když se počet dat zdvojnásobí, počet kroků k nalezení záznamu se zvýší jen o jeden.

Indexy nejsou „zadarmo“. I když extrémně zrychlují čtení (Read), mají negativní dopady na jiné operace:

1. **Zpomalení zápisu (Write):** Při každém příkazu ''INSERT'', ''UPDATE'' nebo ''DELETE'' musí databáze aktualizovat nejen samotnou tabulku, ale i všechny přidružené indexy.
2. **Spotřeba místa:** Indexy jsou samostatné struktury uložené na disku. U velkých tabulek mohou indexy zabírat stejně nebo i více místa než samotná data.

Indexujte, pokud:

• Sloupec často používáte v podmínkách WHERE.
• Sloupec používáte k propojování tabulek (JOIN).
• Sloupec používáte pro řazení (ORDER BY).

Neindexujte, pokud:

• Tabulka je velmi malá (vyhledávání v celém souboru je rychlejší než práce s indexem).
• Sloupec obsahuje velmi málo unikátních hodnot (např. sloupec „Pohlavi“).
• Do tabulky se neustále zapisuje obrovské množství dat a čtení je vzácné.

Související pojmy: SQL, RDBMS, MySQL, CRUD, B-Tree, Latence, Databáze.