Správa balíčků je proces, kterým operační systém instaluje, aktualizuje, konfiguruje a odstraňuje software. Na rozdíl od Windows (kde se instalátory stahují z webů výrobců), využívá Linux centralizovaný systém repozitářů a balíčkovacích nástrojů.
—
Správa balíčků se obvykle dělí na dvě úrovně:
Pracují přímo se soubory balíčků na disku. Neumí stahovat z internetu ani automaticky řešit složité závislosti.
Inteligentní nástroje, které komunikují s repozitáři, stahují balíčky a pomocí složitých algoritmů (např. SAT solver v libzypp) řeší konflikty verzí.
[Image comparison table of different Linux package managers: APT, DNF, Pacman, and Zypper]
—
V současnosti se v Linuxu setkáváme se třemi hlavními přístupy:
| Typ | Charakteristika | Příklady |
|---|---|---|
| Nativní balíčky | Sdílejí systémové knihovny, šetří místo, jsou velmi rychlé. | .deb, .rpm |
| Univerzální formáty | Obsahují všechny knihovny v sobě (sandbox), fungují napříč distribucemi. | Flatpak, Snap, AppImage |
| Zdrojové kódy | Uživatel si program sám zkompiluje (maximální optimalizace). | Gentoo (Portage), AUR |
—
1. **Vyhledání:** Uživatel hledá balíček v indexu lokální mezipaměti (např. ''apt search''). 2. **Stažení:** Správce stáhne balíček a jeho závislosti z repozitáře. 3. **Verifikace:** Kontrola GPG klíčem, zda balíček nebyl poškozen nebo podvržen. 4. **Instalace:** Rozbalení souborů do systému a spuštění konfiguračních skriptů. 5. **Aktualizace:** Porovnání verze v systému s verzí v repozitáři.
—
Nové distribuce (např. Fedora Silverblue nebo openSUSE MicroOS) mění přístup ke správě balíčků. Systémový oddíl je „pouze pro čtení“ a instalace aplikací probíhá v izolovaných vrstvách, což zvyšuje stabilitu a bezpečnost.
Související články:
Tagy: linux ops dev package-management apt dnf zypper flatpak