Shell

Shell je program, který přijímá příkazy od uživatele (z klávesnice) a předává je operačnímu systému k provedení. Existují dva základní typy:

• CLI (Command Line Interface): Textové rozhraní (příkazová řádka).
• GUI (Graphical User Interface): Grafické rozhraní (okna, ikony), které je technicky také shellem (např. Windows Shell či GNOME).

V technickém kontextu se však slovem „shell“ téměř vždy rozumí právě textové rozhraní.

Shell pracuje v cyklu zvaném REPL (Read-Eval-Print Loop):

1. **Read:** Přečte příkaz, který uživatel napsal.
2. **Eval:** Vyhodnotí příkaz (najde program, zpracuje proměnné).
3. **Print:** Vypíše výstup programu na obrazovku.
4. **Loop:** Čeká na další příkaz.

Jednou z největších sil shellu je možnost psát skripty. To jsou textové soubory obsahující sérii příkazů, které se provedou postupně.

Využití skriptů:

• Automatizace zálohování dat.
• Hromadná instalace softwaru.
• Zpracování logů (často v kombinaci s sed a awk).
• Nasazování modelů v rámci MLOps.

• Pipes (Roury): Umožňují propojit výstup jednoho programu se vstupem druhého (např. ls | grep „test“).
• Environment Variables: Proměnné prostředí, které ovlivňují chování systému (např. PATH určuje, kde shell hledá programy).
• Standard Streams:
  • stdin (0): Standardní vstup (klávesnice).
  • stdout (1): Standardní výstup (obrazovka).
  • stderr (2): Standardní chybový výstup.

Tyto pojmy se často pletou:

• Terminál (Emulátor terminálu): Okno, které vidíte (např. iTerm2, Windows Terminal). Je to jen „obrazovka“ a „klávesnice“.
• Shell: Program běžící „uvnitř“ terminálu, který zpracovává příkazy.

Zajímavost: První unixový shell se jmenoval Thompson shell a vznikl v roce 1971. Od té doby se principy práce v příkazové řádce téměř nezměnily, což svědčí o neuvěřitelné efektivitě tohoto konceptu.

Zpět na Linux