systemd (Správce systému a služeb)

systemd je moderní systém inicializace (init) a správy služeb v Linuxu. Nahradil starší systémy jako SysV init a Upstart. Stal se standardem pro většinu hlavních distribucí (Debian, Ubuntu, Fedora, RHEL, openSUSE, Arch Linux).

Pracuje jako první proces v uživatelském prostoru (PID 1) a slouží jako základ pro bootování a správu celého operačního systému.

### 1. Klíčové vlastnosti

### 2. Jednotky (Units) Systemd spravuje různé typy objektů, které nazývá jednotky. Typ jednotky poznáte podle přípony:

Typ Popis
.service Klasická služba/démon (např. Apache, SSH).
.target Skupina jednotek (ekvivalent runlevelů, např. multi-user.target).
.mount Definice bodu připojení souborového systému.
.socket Síťový nebo IPC socket pro aktivaci služby při příchodu dat.
.timer Plánování úloh (moderní náhrada za cron).

### 3. Základní příkazy (systemctl) Hlavním nástrojem pro interakci je příkaz systemctl.

Správa služeb:

Správa systému:

### 4. Práce s logy (journalctl) Systemd obsahuje vlastní binární systém logování, který spravuje démon journald.

Užitečné příkazy pro logy:

### 5. Analýza bootování Jednou z nejsilnějších stránek systemd je diagnostika rychlosti startu.

Celkový čas bootu:

systemd-analyze

Které služby trvaly nejdéle:

systemd-analyze blame
Poznámka: Konfigurační soubory vytvořené správcem systému by měly být umístěny v /etc/systemd/system/. Soubory v /usr/lib/systemd/system/ jsou určeny pro výchozí nastavení od distribuce a mohou být při aktualizaci přepsány.

Zpět na správu Linuxu