TDD není technika testování, ale technika návrhu softwaru. Nutí vývojáře přemýšlet o zadání a rozhraní (jak se bude kód používat) dříve, než začne řešit samotnou implementaci (jak to bude fungovat uvnitř).

TDD probíhá v neustále se opakujícím krátkém cyklu tří fází, který trvá obvykle jednotky minut:

1. **RED (Červená):** Napíšete malý [[unit_testing|jednotkový test]] pro funkci, která ještě neexistuje. Spustíte testy – tento nový test musí selhat (svítit červeně). Tím ověříte, že test skutečně něco testuje a neprochází jen náhodou.
2. **GREEN (Zelená):** Napíšete nejjednodušší možný kód (klidně i "špinavý" nebo s napevno zadanou hodnotou), aby test prošel (svítil zeleně). Cílem je mít funkční kód co nejrychleji.
3. **REFACTOR (Refaktorování):** Nyní, když máte jistotu, že kód funguje (test je zelený), jej vyčistíte. Odstraníte duplicity ([[dry_princip|DRY]]), zlepšíte názvy a strukturu. Testy po každé změně znovu spustíte, aby byla jistota, že jste nic nerozbili.

• Vysoké pokrytí testy: Jelikož kód vzniká jen jako odpověď na test, je téměř 100% kódu pokryto automatizovanými testy.
• Čistší design: Programátor je nucen psát kód, který je snadno testovatelný, což vede k menším třídám a dodržování SOLID principů.
• Méně chyb: Většina logických chyb je odhalena okamžitě během vývoje, nikoliv až testery nebo zákazníky.
• Odvaha ke změnám: Díky síti testů se vývojář nebojí provádět velké změny v kódu (refaktorovat), protože okamžitě vidí dopad své úpravy.

• Pomalejší start: Psaní testů zabere na začátku čas. Z dlouhodobého hlediska se však čas ušetří díky méně chybám a snazší údržbě.
• Není pro všechno: TDD se hůře aplikuje na UI (uživatelské rozhraní), složité integrace nebo průzkumný vývoj, kde programátor ještě neví, jak bude výsledek vypadat.
• Údržba testů: Pokud se změní zadání, musí se upravovat nejen kód, ale i testy.

Související pojmy: Unit Testing, Refaktorování, SOLID principy, DRY princip, Technický dluh.