Obsah

Classful Addressing (Třídní adresování)

Classful Addressing byl první standard pro přidělování IP adres v síti Internet. V tomto systému byla maska sítě pevně daná třídou, do které adresa patřila. To znamenalo, že pouhým pohledem na první číslo IP adresy bylo možné určit, která část adresy patří síti a která konkrétnímu zařízení (hostiteli).


Přehled tříd IP adres

Systém definoval tři hlavní třídy pro běžné sítě a dvě speciální:

Třída První bity Rozsah (první oktet) Maska sítě Počet sítí Adres v síti
A 0 1 – 126 255.0.0.0 (/8) 128 16 777 214
B 10 128 – 191 255.255.0.0 (/16) 16 384 65 534
C 110 192 – 223 255.255.255.0 (/24) 2 097 152 254
D 1110 224 – 239 Multicast
E 1111 240 – 255 Experimentální

Struktura adresy

V třídním systému se adresa dělila na pevnou část sítě (Network ID) a část hostitele (Host ID):


Hlavní nevýhody a zánik

Ačkoliv byl systém jednoduchý pro směrování (routery nemusely přenášet informaci o masce, protože ji znaly z třídy), měl zásadní vady:

1. **Obrovské plýtvání adresami:** Pokud firma potřebovala 500 adres, třída C (254 adres) jí nestačila. Dostala tedy třídu B, čímž vyčerpala 65 536 adres a přes 65 000 jich zůstalo nevyužitých.
2. **Rychlé vyčerpání prostoru:** Kvůli neefektivitě začaly volné bloky adres IPv4 mizet alarmujícím tempem.
3. **Neflexibilita:** Sítě nebylo možné dělat "na míru" podle počtu uživatelů.

Z těchto důvodů byl v roce 1993 zaveden standard CIDR (Classless Inter-Domain Routing), který pevné třídy zrušil a umožnil používat masky libovolné délky.


Speciální adresy v třídním systému


Související pojmy: IP adresa, IPv4, CIDR, Subnetting, Maska sítě, Router.