1GL (First-Generation Language) označuje strojový kód (machine code). Je to jediný jazyk, kterému procesor (CPU) rozumí přímo a nativně. V této generaci neexistuje žádná abstrakce; programátor komunikuje s hardwarem pomocí binárních dat.

V éře první generace (přibližně 40. léta 20. století) neexistovaly kompilátory ani editory kódu. Programování znamenalo přímý zápis instrukcí pro konkrétní architekturu.

• Binární forma: Instrukce jsou tvořeny řetězci nul a jedniček ($0$ a $1$).
• Hardwarová závislost: Kód je vázán na konkrétní procesor. Program pro jeden stroj nelze spustit na jiném (nulová portabilita).
• Absolutní kontrola: Programátor přímo ovládá registry procesoru a adresy v operační paměti.

Každá instrukce v 1GL se obvykle skládá ze dvou částí:

1. **Operační kód (Opcode):** Říká procesoru, co má udělat (např. sečíst, přesunout, porovnat).
2. **Operand:** Určuje data nebo adresu v paměti, se kterými se má pracovat.

Příklad (konceptuální): Instrukce pro sečtení dvou čísel může vypadat takto:

10110000 01100001

(Kde první část může znamenat „vlož do registru“ a druhá část je hodnota $97$ v binární soustavě).

• Děrné štítky: Programy v 1GL se často zadávaly pomocí děrných štítků nebo fyzickým přepínáním spínačů na předním panelu počítače.
• Programátorky a programátoři: První programátoři (často ženy, jako např. operátorky stroje ENIAC) museli znát elektrické schéma počítače, aby pochopili, jak instrukce fyzicky protékají obvody.

Kvůli obrovské chybovosti a únavě programátorů vznikla potřeba nahradit čísla slovy. To vedlo k vytvoření:

• 2GL (Assembly): Nahradilo binární kódy mnemotechnickými zkratkami (např. `ADD` místo `1011`).

Související články:

• Architektura procesoru (CPU)
• Binární soustava a logika
• Druhá generace: Asembler

Tagy: historie 1GL machine_code binary cpu