Bootování je proces, který probíhá od okamžiku stisknutí tlačítka napájení až po zobrazení přihlašovací obrazovky operačního systému. Jelikož je RAM po zapnutí prázdná, musí existovat pevně daný postup, jak najít a spustit kód operačního systému uložený na disku.

Jakmile dostane základní deska proud, začne vykonávat pokyny uložené ve firmwaru (BIOS nebo UEFI).

• POST (Power-On Self-Test): Firmware prověří integritu klíčového hardwaru (procesor, paměť, grafický čip). Pokud test selže, počítač vydá zvukový signál nebo zobrazí chybový kód.
• Hledání bootovacího zařízení: Firmware prochází nastavené pořadí disků (Priorita bootování) a hledá zařízení, které obsahuje „zavaděč“.

Zavaděč je malý program, který slouží jako most mezi firmwarem a operačním systémem.

• U staršího BIOSu: BIOS načte prvních 512 bajtů disku, tzv. MBR (Master Boot Record), kde se nachází kód zavaděče.
• U moderního UEFI: UEFI hledá na disku speciální oddíl nazvaný ESP (EFI System Partition), kde jsou uloženy soubory s příponou `.efi`.

Příklady zavaděčů:

• Windows Boot Manager: Standard pro Windows.
• GRUB (Grand Unified Bootloader): Nejčastější zavaděč pro Linux.

Zavaděč načte do paměti RAM Jádro (Kernel) operačního systému a předá mu řízení.

1. **Inicializace jádra:** Jádro přebírá kontrolu nad procesorem a pamětí.
2. **Detekce ovladačů:** Jádro začne komunikovat se vším hardwarem pomocí ovladačů (drivers).
3. **Mounting:** Připojí se systémový disk (kořenový adresář), aby systém mohl číst další soubory.

V poslední fázi jádro spustí první proces systému:

• Ve Windows: Proces `wininit.exe`.
• V Linuxu: Proces `systemd` nebo `init`.

Tyto procesy spustí grafické rozhraní, síťové služby a nakonec zobrazí přihlašovací obrazovku. V tento moment je bootování dokončeno.

Související články:

• BIOS a UEFI
• Jádro operačního systému
• Úložiště: MBR vs GPT

Tagy: os boot bios uefi kernel hardware