Datový typ je v informatice atribut dat, který informuje překladač (nebo procesor) o tom, jakým způsobem má data interpretovat. Určuje rozsah hodnot, které může data nabývat, a operace, které s nimi lze provádět.

Tyto typy jsou atomické a představují nejjednodušší stavební kameny v paměti počítače.

• Celá čísla (Integers):
  • `int`, `long`, `short`, `byte`.
  • Slouží k ukládání čísel bez desetinné části. Rozlišují se podle počtu bitů (např. 8-bitový byte vs 64-bitový long).
• Desetinná čísla (Floating Point):
  • `float`, `double`.
  • Reprezentují reálná čísla s plovoucí desetinnou čárkou.
• Logické hodnoty (Boolean):
  • `bool` (nabývá pouze hodnot true nebo false).
  • Klíčové pro větvení programu a digitální logiku.
• Znaky (Char):
  • Jeden symbol (písmeno, číslice, interpunkce). Vnitřně reprezentován jako číslo (ASCII/Unicode).

—

Vznikají kombinací primitivních typů do složitějších celků.

• Pole (Array): Indexovaná sekvence prvků stejného typu.
• Řetězce (String): Sekvence znaků, v mnoha jazycích implementována jako pole typu char.
• Struktury (Struct) / Třídy (Class): Uživatelsky definované typy, které seskupují různé datové typy pod jeden název (základ OOP).
• Ukazatele (Pointers): Speciální typy, které neobsahují hodnotu, ale adresu v paměti.

—

Způsob, jakým jazyky s typy pracují, definuje jejich vlastnosti:

—

• Správa paměti: Menší typy (např. `short`) šetří RAM v rozsáhlých systémech.
• Bezpečnost: Typová kontrola zabraňuje chybám (např. pokusu o vynásobení jména číslem).
• Výkon: Práce s celými čísly je pro CPU rychlejší než práce s desetinnými čísly.

Související články:

• Podrobně o datovém typu Char
• Binární soustava a reprezentace dat
• Základy objektově orientovaného programování

Tagy: programming dev software-engineering data-types coding-basics