1-RTT je termín používaný v síťové komunikaci k popisu latence při navazování spojení. Označuje situaci, kdy klient a server potřebují pouze jeden kompletní cyklus (jeden dotaz a jednu odpověď), aby se dohodli na šifrovacích klíčích a mohli začít posílat užitečná data (HTTP data).

Toto vylepšení přinesl protokol TLS 1.3 a představuje zásadní zrychlení oproti staršímu TLS 1.2.

Doba navázání spojení (handshake) se výrazně liší podle verze protokolu:

Ve starší verzi musel proběhnout handshake ve dvou krocích:

1. **RTT 1:** Výměna informací o schopnostech a algoritmech (Client Hello / Server Hello).
2. **RTT 2:** Výměna klíčů a potvrzení šifrování.

Teprve po druhém cyklu mohl klient poslat např. požadavek na zobrazení stránky.

V nové verzi klient předpokládá nejmodernější sadu šifer a posílá svůj podíl pro výměnu klíčů (Key Share) hned v první zprávě.

1. **RTT 1:** Klient pošle nabídku i klíče -> Server odpoví svými klíči a certifikátem.

Ihned poté (v rámci téhož cyklu) může následovat přenos šifrovaných dat.

• Rychlost načítání: Snižuje viditelnou latenci při prvním přístupu na web, což je kritické zejména pro mobilní sítě s vysokou odezvou (ping).
• Uživatelská zkušenost: Čas „Time to First Byte“ (TTFB) je díky 1-RTT mnohem nižší.
• Efektivita: Méně zpráv v síti znamená menší režii pro síťová zařízení.

TLS 1.3 podporuje také režim 0-RTT (také známý jako TLS Resumption). Pokud se klient k danému serveru již dříve připojil:

• Klient může poslat šifrovaná data (např. HTTP GET) hned v prvním paketu, aniž by čekal na jakoukoliv odpověď ze serveru.
• Riziko: Tento režim je náchylný k tzv. Replay Attacks (útokům opakováním), proto se používá jen pro specifické typy požadavků.

Zajímavost: Při komunikaci se serverem na druhém konci světa (latence např. 200 ms) znamená rozdíl mezi 2-RTT a 1-RTT úsporu celých 200 ms jen při samotném připojování.

— Viz také: HTTPS/TLS, TCP Protocol, Síťová latence