2GL (Second-Generation Language) označuje jazyky symbolických instrukcí, známé především pod souhrnným názvem Asembler (Assembly Language). Tato generace představuje první krok od čistě binárního kódu k textovému zápisu, který je srozumitelný pro člověka.

Stále se jedná o nízkoúrovňový jazyk (low-level language), což znamená, že je úzce spjat s architekturou konkrétního procesoru.

Na rozdíl od první generace (1GL), kde se používaly nuly a jedničky, zavádí 2GL tzv. mnemotechnické pomůcky (zkratky).

• Mnemotechnické kódy: Místo binárního kódu „01101101“ píše programátor zkratku jako ADD, MOV, SUB nebo JMP.
• Symbolické adresy: Programátor nemusí znát přesnou číselnou adresu v paměti, ale může používat názvy (např. proměnné).
• Asembler (Překladač): Program napsaný v 2GL musí být převeden do 1GL pomocí speciálního programu zvaného asembler.
• Závislost na hardwaru: Kód je stále psán pro konkrétní instrukční sadu (např. x86, ARM). Kód pro jeden procesor nebude fungovat na jiném.

Typický program v asembleru vypadá jako posloupnost instrukcí pro manipulaci s registry procesoru:

MOV AL, 61h    ; Načti hexadecimální hodnotu 61 do registru AL
ADD AL, 1      ; Přičti 1 k hodnotě v registru AL
RET            ; Návrat z funkce

I když byla 2GL nahrazena vyššími jazyky (3GL), dodnes se používá v těchto oblastech:

• Embedded systémy: Programování mikrokontrolérů (pračky, automobily).
• Ovladače hardwaru: Tam, kde je vyžadována maximální rychlost a kontrola.
• Jádra operačních systémů: Kritické části systému, které komunikují s CPU.
• Reverzní inženýrství: Analýza malwaru nebo uzavřeného softwaru.

Související články:

• 1GL: Strojový kód
• 3GL: Vyšší programovací jazyky
• Registry procesoru

Tagy: historie programming_languages 2GL assembly low-level