Alpha Testing je první fáze přijímacího testování (Acceptance Testing), která probíhá v kontrolovaném prostředí vývojářského týmu. Cílem je identifikovat všechny chyby (bugy), než je produkt uvolněn pro externí uživatele v rámci Beta testování.

Alfa testování probíhá obvykle v „laboratorních“ podmínkách. Testy provádějí interní zaměstnanci (testeři, QA specialisté), nikoliv koncoví zákazníci.

• Prostředí: Interní prostředí vývojářské firmy.
• Účastníci: Interní QA inženýři a někdy i samotní vývojáři.
• Typ testů: Kombinace technik White Box (testování vnitřní struktury) a Black Box (testování funkčnosti z pohledu uživatele).
• Cíl: Odhalení kritických chyb, ověření stability a kontrola shody se zadáním (specifikací).

Alfa testování se často dělí na dvě podfáze:

1. **První fáze:** Provádějí ji vývojáři. Používají debuggery a nástroje pro analýzu kódu, aby rychle odstranili největší nedostatky.
2. **Druhá fáze:** Provádí ji tým QA (Quality Assurance). Zahrnuje ad-hoc testování a procházení konkrétních testovacích scénářů.

V encyklopedii je důležité tyto dva pojmy nezaměňovat.

• Rychlá zpětná vazba: Vývojáři mohou na nahlášené chyby reagovat okamžitě, protože testeři sedí „ve vedlejší kanceláři“.
• Snížení nákladů: Oprava chyby nalezené v této fázi je mnohem levnější než oprava chyby nalezené zákazníkem po vydání.
• Simulace uživatelského chování: Testeři se snaží simulovat reálné scénáře, aby prověřili robustnost aplikace.

Tato fáze končí v momentě, kdy je software tzv. Feature Complete (všechny funkce jsou hotové) a neobsahuje žádné kritické chyby (Showstoppers). Výsledkem je verze označená jako Beta, která je připravena k uvolnění pro omezený okruh externích uživatelů.

Související pojmy: Beta Testing, SDLC, QA (Quality Assurance), Unit Testing, Black Box Testing.