Binární soustava je poziční číselná soustava se základem 2. Zatímco lidé používají desítkovou soustavu (základ 10), protože máme deset prstů, počítače používají dvojkovou, protože pracují s elektřinou – tranzistor v procesoru může být buď vypnutý (0), nebo zapnutý (1).

V počítači jsou data reprezentována fyzickými stavy:

• 0: Nízké napětí, vypnutý tranzistor, nezkoumané místo na disku.
• 1: Vysoké napětí, zapnutý tranzistor, zmagnetizované místo na disku.

Použití pouze dvou stavů je extrémně odolné proti chybám. Je snadné rozlišit „nic“ od „něčeho“, i když je v elektrické síti mírný šum.

V desítkové soustavě mají pozice hodnoty 1, 10, 100, 1000 (mocniny deseti). V binární soustavě mají pozice hodnoty mocnin dvou: 1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128 atd.

Čteme zprava doleva:

• 1 × 1 = 1
• 0 × 2 = 0
• 1 × 4 = 4
• 1 × 8 = 8
• Součet: 8 + 4 + 0 + 1 = 13

• Bit (b): Nejméně možná jednotka (0 nebo 1).
• Nibble: 4 bity (přesně polovina bajtu).
• Byte (B): Skupina 8 bitů. Jeden bajt může reprezentovat 256 různých hodnot (0 až 255), což stačí na uložení jednoho znaku abecedy.

Počítač nevidí „písmena“ nebo „barvy“, vidí jen čísla:

• Text: Každé písmeno má své číslo (např. v kódování ASCII má velké 'A' hodnotu 65, což je v binární soustavě 01000001).
• Barvy: Barva se skládá ze složek RGB (červená, zelená, modrá). Každá složka má hodnotu 0–255 (1 bajt). Barva je tedy řetězec 24 bitů.
• Logika: K manipulaci s těmito čísly používá procesor operace jako AND, OR nebo XOR.

V informatice se často setkáte s kombinací těchto tří soustav:

Hexadecimální (šestnáctková) soustava se používá jako „zkratka“ pro binární zápis, aby lidé nemuseli číst dlouhé řady nul a jedniček (jeden znak F nahradí čtyři bity 1111).

Související pojmy: Bit a Byte, Hexadecimální soustava, Tranzistor, ASCII, XOR, Logické hradlo.