Proxy server (nebo jednoduše proxy) funguje jako prostředník (zprostředkovatel) mezi koncovým zařízením uživatele (např. počítačem nebo mobilem) a cílovým serverem na internetu. Když uživatel odešle požadavek na webovou stránku, požadavek nejprve dorazí na proxy server, který jej jménem uživatele přepošle dál, získá odpověď a vrátí ji zpět uživateli.

Při běžném připojení komunikuje klient se serverem napřímo. S nasazením proxy serveru se tok dat rozdělí na dva kroky:

Cílový server na internetu tak vidí IP adresu proxy serveru, nikoliv skutečnou IP adresu koncového uživatele. To poskytuje základní úroveň anonymity a řadu dalších možností správy sítě.

Proxy servery se rozdělují podle toho, jakým způsobem zpracovávají provoz a jaké protokoly podporují:

* Forward Proxy: Slouží uživatelům v lokální síti (např. ve firmách nebo školách) pro přístup do vnějšího internetu. Umožňuje blokovat nežádoucí stránky nebo šetřit šířku pásma pomocí cache (mezipaměti). * Reverse Proxy (Zpětná proxy): Stojí před webovými servery a chrání je před přímým přístupem zvenčí. Zajišťuje load balancing (vyvažování zátěže), SSL terminaci a ochranu před útoky (např. DDoS). Typickým představitelem je Nginx nebo Envoy. * Transparentní proxy: Nemění požadavek ani IP adresu klienta, ale slouží k vynucení pravidel v síti (např. povinné přihlášení na veřejné Wi-Fi).

* Zlepšení soukromí a anonymity: Skrytí skutečné IP adresy před navštěvovanými weby. * Firewall a bezpečnost: Filtrování škodlivého obsahu, blokování přístupu na rizikové nebo nevhodné stránky. * Cachování (Ukládání do mezipaměti): Rychlejší načítání často navštěvovaných stránek pro všechny uživatele v síti. * Obcházení geografických omezení: Přístup k obsahu, který je dostupný jen z určitých států.

Tip: Ačkoliv má proxy blízko k VPN (Virtual Private Network), hlavní rozdíl spočívá v tom, že proxy obvykle šifruje nebo přesměrovává provoz pouze pro konkrétní aplikace (např. webový prohlížeč), zatímco kvalitní VPN šifruje a routuje veškerou síťovou komunikaci celého zařízení.