Classful Addressing byl první standard pro přidělování IP adres v síti Internet. V tomto systému byla maska sítě pevně daná třídou, do které adresa patřila. To znamenalo, že pouhým pohledem na první číslo IP adresy bylo možné určit, která část adresy patří síti a která konkrétnímu zařízení (hostiteli).

Systém definoval tři hlavní třídy pro běžné sítě a dvě speciální:

V třídním systému se adresa dělila na pevnou část sítě (Network ID) a část hostitele (Host ID):

• Třída A: Extrémně velké sítě (vládní agentury, nadnárodní korporace). První 1 bajt (8 bitů) pro síť, 3 bajty pro zařízení.
• Třída B: Středně velké sítě (univerzity, velké firmy). První 2 bajty (16 bitů) pro síť, 2 bajty pro zařízení.
• Třída C: Malé sítě. První 3 bajty (24 bitů) pro síť, pouze 1 bajt (8 bitů) pro zařízení.

Ačkoliv byl systém jednoduchý pro směrování (routery nemusely přenášet informaci o masce, protože ji znaly z třídy), měl zásadní vady:

1. **Obrovské plýtvání adresami:** Pokud firma potřebovala 500 adres, třída C (254 adres) jí nestačila. Dostala tedy třídu B, čímž vyčerpala 65 536 adres a přes 65 000 jich zůstalo nevyužitých.
2. **Rychlé vyčerpání prostoru:** Kvůli neefektivitě začaly volné bloky adres IPv4 mizet alarmujícím tempem.
3. **Neflexibilita:** Sítě nebylo možné dělat "na míru" podle počtu uživatelů.

Z těchto důvodů byl v roce 1993 zaveden standard CIDR (Classless Inter-Domain Routing), který pevné třídy zrušil a umožnil používat masky libovolné délky.

• 127.0.0.0: Vyhrazeno pro loopback (testování vlastního zařízení), ačkoliv technicky patří do rozsahu třídy A.
• Privátní adresy: Později byly vyčleněny bloky v každé třídě pro vnitřní potřeby firem (např. 10.0.0.0/8, 192.168.0.0/16), které se v internetu nesměrují.

Související pojmy: IP adresa, IPv4, CIDR, Subnetting, Maska sítě, Router.