Obsah

iSCSI (Internet Small Computer System Interface)

iSCSI je síťový protokol pro přenos dat na úrovni bloků (block-level), který zapouzdřuje příkazy protokolu SCSI do paketů TCP/IP. To umožňuje serverům přistupovat k úložným zařízením přes standardní ethernetovou síťovou infrastrukturu (kabely, switche, routery).

Z pohledu operačního systému se disk připojený přes iSCSI jeví jako lokálně připojený pevný disk, přestože se fyzicky nachází na vzdáleném úložném serveru.

Základní komponenty iSCSI

Architektura iSCSI využívá model klient-server, ale s jinou terminologií:

1. iSCSI Initiator (Klient)

Software nebo hardware na straně serveru, který „iniciuje“ spojení. Initiator posílá SCSI příkazy přes síť.

2. iSCSI Target (Server/Úložiště)

Cílové zařízení, které poskytuje úložný prostor. Může to být:

Identifikace a adresace (IQN)

Protože iSCSI běží v síti, potřebuje unikátní jména pro identifikaci zařízení. Nejčastějším formátem je IQN (iSCSI Qualified Name).

Příklad formátu IQN:

''iqn.2026-01.com.priklad:uloziste.disk01''
* **iqn:** Konstanta.
* **2026-01:** Datum registrace domény.
* **com.priklad:** Obrácená doména vlastníka.
* **uloziste.disk01:** Volitelný název konkrétního cíle.

Výhody a nevýhody

Výhody Nevýhody
Nízké náklady: Využívá stávající ethernetové switche a kabely. Zátěž sítě: Může zpomalit běžný síťový provoz (proto se doporučuje oddělená VLAN).
Dosah: Data lze přenášet na velké vzdálenosti přes IP sítě. Režie (Overhead): Zapouzdření do TCP/IP přidává malou latenci oproti Fibre Channel.
Snadná správa: Administrátoři nemusí znát FC technologie, stačí znalost TCP/IP. Závislost na CPU: Software iniciátory zatěžují procesor serveru.

Zabezpečení v iSCSI

Jelikož data tečou po běžné síti, je zabezpečení kritické:

Praktické využití

Související termíny: SAN, SCSI, LUN, HBA, NAS, Multipathing.