iSCSI je síťový protokol pro přenos dat na úrovni bloků (block-level), který zapouzdřuje příkazy protokolu SCSI do paketů TCP/IP. To umožňuje serverům přistupovat k úložným zařízením přes standardní ethernetovou síťovou infrastrukturu (kabely, switche, routery).
Z pohledu operačního systému se disk připojený přes iSCSI jeví jako lokálně připojený pevný disk, přestože se fyzicky nachází na vzdáleném úložném serveru.
Architektura iSCSI využívá model klient-server, ale s jinou terminologií:
Software nebo hardware na straně serveru, který „iniciuje“ spojení. Initiator posílá SCSI příkazy přes síť.
Cílové zařízení, které poskytuje úložný prostor. Může to být:
targetcli nebo TrueNAS).Protože iSCSI běží v síti, potřebuje unikátní jména pro identifikaci zařízení. Nejčastějším formátem je IQN (iSCSI Qualified Name).
Příklad formátu IQN:
''iqn.2026-01.com.priklad:uloziste.disk01'' * **iqn:** Konstanta. * **2026-01:** Datum registrace domény. * **com.priklad:** Obrácená doména vlastníka. * **uloziste.disk01:** Volitelný název konkrétního cíle.
| Výhody | Nevýhody |
|---|---|
| Nízké náklady: Využívá stávající ethernetové switche a kabely. | Zátěž sítě: Může zpomalit běžný síťový provoz (proto se doporučuje oddělená VLAN). |
| Dosah: Data lze přenášet na velké vzdálenosti přes IP sítě. | Režie (Overhead): Zapouzdření do TCP/IP přidává malou latenci oproti Fibre Channel. |
| Snadná správa: Administrátoři nemusí znát FC technologie, stačí znalost TCP/IP. | Závislost na CPU: Software iniciátory zatěžují procesor serveru. |
Jelikož data tečou po běžné síti, je zabezpečení kritické:
— Související termíny: SAN, SCSI, LUN, HBA, NAS, Multipathing.