GRUB je prvním programem, který se spustí po zapnutí počítače (hned po UEFI nebo BIOSu). Umožňuje uživateli vybrat si z menu, který operační systém chce spustit, což je ideální pro tzv. „Dual-boot“ (např. Linux a Windows na jednom stroji).

Dnes se pod názvem GRUB téměř výhradně rozumí GRUB 2, který byl kompletně přepsán oproti původní verzi (Legacy):

• GRUB Legacy (v0.97): Starší verze, konfigurovaná v souboru menu.lst. Již se nepoužívá.
• GRUB 2: Moderní verze s modulární architekturou. Podporuje skriptování, grafická témata a moderní souborové systémy.

Start probíhá v několika fázích, aby se překonala omezení velikosti MBR:

1. **Stage 1:** Velmi malý kód uložený v MBR nebo v boot sektoru. Jeho jedinou úlohou je najít a načíst Stage 1.5 nebo 2.
2. **Stage 1.5:** Obsahuje ovladače pro souborové systémy (ext4, NTFS, atd.), aby GRUB mohl přečíst zbytek svých dat z disku.
3. **Stage 2:** Hlavní část zavaděče. Zobrazí grafické menu, načte konfigurační soubor a po výběru uživatele zavede jádro (Kernel) do paměti RAM.

• Multi-boot: Podpora spouštění Linuxu, Windows, BSD a dalších systémů.
• Interaktivní konzole: Pokud systém nenastartuje, GRUB nabízí příkazovou řádku, kde lze manuálně zadat cestu k jádru a systém opravit.
• Zabezpečení: Možnost zaheslování startu určitých systémů nebo úprav parametrů jádra.
• Podpora UEFI: Plná kompatibilita s moderním zabezpečeným startem (Secure Boot).

Většina uživatelů neupravuje hlavní konfigurační soubor přímo, protože je generován automaticky.

• Hlavní soubor: /boot/grub/grub.cfg (Vytvářen skriptem, neupravovat ručně!).
• Uživatelské nastavení: /etc/default/grub – zde můžete měnit časový limit (timeout) nebo výchozí systém.
• Příkaz pro aktualizaci: Po každé změně je nutné spustit:

sudo update-grub

Pokud GRUB nemůže najít své soubory (např. po smazání oddílu), skončí v režimu grub rescue>. V tomto stavu je nutné manuálně nastavit proměnné prefix a root, aby se zavaděč mohl „najít“ a nastartovat.

Zajímavost: GRUB je natolik chytrý, že dokáže přečíst soubory z komprimovaných disků nebo ze síťových úložišť, což umožňuje bootování počítačů bez vlastního disku (diskless nodes).

Zpět na Hardware