Oracle Solaris (původně SunOS) je proprietární operační systém třídy Unix, který byl po více než tři desetiletí považován za technologický vrchol v oblasti podnikových serverů a kritické infrastruktury. Systém proslul svou legendární stabilitou, schopností lineárně škálovat výkon na masivních víceprocesorových systémech a zavedením technologií, které zásadně ovlivnily moderní cloud computing a správu dat.

Vývoj Solarisu je úzce spjat s historií společnosti Sun Microsystems a architekturou SPARC.

• Éra BSD (SunOS 1.0 – 4.x, 1982–1992): Původní operační systém Sunu byl postaven na základech BSD Unixu. Byl klíčový pro rozvoj síťového souborového systému NFS.
• Přechod na System V (Solaris 2, 1992): Zásadní změna architektury směrem k standardu SVR4. Systém byl přejmenován na Solaris a zavedl plně symetrický multiprocessing (SMP).
• Projekt OpenSolaris (2005–2010): V historickém kroku uvolnila společnost Sun většinu zdrojových kódů pod licencí CDDL. To umožnilo nezávislou auditovatelnost a portování technologií jako ZFS na Linux a FreeBSD.
• Akvizice společností Oracle (2010 – současnost): Po pohlcení Sunu společností Oracle byl OpenSolaris ukončen a systém se vrátil k uzavřenému vývoji. Verze Solaris 11 je dnes úzce optimalizována pro běh databází Oracle a podnikovou cloudovou infrastrukturu.

Solaris přinesl tři revoluční technologie, které dodnes definují standardy v oboru:

Tato technologie redefinovala pojetí úložiště. ZFS v sobě kombinuje správce svazků a souborový systém.

• Integrita: Každý blok dat je opatřen kontrolním součtem, což eliminuje „tiché poškození dat“ (bit rot).
• Snímkování: Umožňuje vytvářet vteřinové snapshoty celých datasetů bez vlivu na výkon.
• Copy-on-Write: Data se nikdy nepřepisují, což zajišťuje konzistenci i při náhlém výpadku napájení.

DTrace je komplexní framework pro dynamickou instrumentaci systému. Umožňuje bezpečně sledovat chování jádra a aplikací na produkčních serverech v reálném čase bez nutnosti jejich restartu nebo rekompilace.

• Administrátoři mohou pomocí skriptovacího jazyka „D“ identifikovat úzká hrdla výkonu během několika minut.

Dlouho před popularizací Dockeru zavedl Solaris 10 technologii Zones. Jedná se o lehkou virtualizaci na úrovni operačního systému, která umožňuje izolovat aplikace do stovek nezávislých kontejnerů sdílejících jedno jádro, což maximalizuje využití hardwaru.

Systém byl navržen pro běh na hardwaru, který nesmí nikdy selhat.

• Fault Management Architecture (FMA): Inteligentní systém, který monitoruje hardware a dokáže predikovat selhání. Pokud zjistí vadné jádro CPU nebo modul RAM, dokáže jej za běhu izolovat (off-line) a přenést procesy jinam, čímž zabrání pádu systému.
• Service Management Facility (SMF): Robustní framework pro správu služeb. Na rozdíl od starých init skriptů SMF sleduje závislosti služeb a v případě pádu je automaticky restartuje v definovaném pořadí.

Ukončení OpenSolarisu vedlo k rozštěpení (forku) komunity a vzniku platformy illumos, která udržuje otevřený kód Solarisu naživu.

• SmartOS: Operační systém pro cloud, integrující Zones, ZFS a KVM.
• OpenIndiana: Kontinuita desktopového a serverového OpenSolarisu.
• OmniOS CE: Čistý, minimalistický systém pro vysoce výkonná úložiště.

—

Zajímavost: Solaris byl prvním operačním systémem, který v roce 1998 plně implementoval 64bitové adresování pro architekturu SPARC, což v té době umožnilo práci s databázemi o velikostech, které byly na platformě x86 nepředstavitelné.

Související termíny: SPARC, ZFS, FreeBSD, Unix, RAM, CPU, Virtualizace