SPARC je otevřená architektura procesorů, která definovala standardy pro škálovatelnost a výkon v enterprise sféře. Na rozdíl od architektury x86 (Intel/AMD), která používá komplexní instrukční sadu (CISC), sází SPARC na jednoduchost, rychlost a efektivní paralelizaci.

Unikátní vlastnost architektury SPARC, která výrazně zrychluje volání funkcí.

• Namísto ukládání všech registrů na zásobník (RAM) při každém volání funkce, SPARC jednoduše „posune okno“ k nové sadě registrů.
• Výsledek: Drastické snížení přístupů do paměti a zrychlení běhu programu.

V roce 2005 společnost Sun Microsystems uvolnila specifikace procesoru UltraSPARC T1 pod open-source licencí. To umožnilo komunitě studovat a upravovat hardware podobně, jako to umožňuje Linux u softwaru.

Architektura prošla několika zásadními generacemi:

SPARC byl primárně vyvíjen pro systém Solaris (původně SunOS), ale díky své stabilitě se stal oblíbeným cílem pro další systémy:

• Solaris: Nejvíce optimalizovaný systém pro SPARC, využívající pokročilé funkce jako DTrace a ZFS.
• FreeBSD: Dlouhodobě podporoval SPARC64 jako platformu první třídy (Tier 1) pro serverové nasazení.
• Linux: Existují specifické distribuce (např. Debian nebo Gentoo), které stále udržují podporu pro SPARC servery.

Po akvizici společnosti Sun společností Oracle v roce 2010 pokračoval vývoj řady SPARC M-Series. Tyto procesory drží světové rekordy v databázovém výkonu díky technologii Software in Silicon, která integruje funkce jako akceleraci SQL nebo šifrování přímo do obvodů procesoru.

Japonská společnost Fujitsu rovněž vyvíjí vlastní procesory SPARC64 (řada IXfx), které poháněly některé z nejvýkonnějších superpočítačů světa (např. K computer).

—

Zajímavost: Architektura SPARC je natolik robustní, že její modifikované verze (např. procesor LEON) se používají v kosmickém průmyslu a satelitech díky své odolnosti vůči chybám a jednoduchému designu.

Související: CPU, FreeBSD, ZFS, Solaris, RAM