Pointer je základní stavební kámen nízkoúrovňového programování. Umožňuje programátorovi přímo manipulovat s operační pamětí (RAM). Místo toho, aby se s daty pracovalo jako s kopiemi, pointer ukazuje přímo na místo, kde data fyzicky leží.

Představte si to jako rozdíl mezi tím, když někomu dáte kopii dokumentu (hodnota), nebo mu dáte klíč od skříňky, ve které je dokument uložen (pointer).

Každá proměnná v počítači má svou adresu (podobně jako číslo popisné u domu). Pointer tyto adresy ukládá.

• Operátor & (Adresní): Získá adresu proměnné.
• Operátor * (Dereferenční): Přistoupí k hodnotě na adrese, na kterou pointer ukazuje.

Použití ukazatelů má několik kritických výhod:

Pokud máte v programu obrovský objekt (např. 3D model s miliony bodů), je velmi pomalé jej kopírovat při každém předání funkci. Místo toho předáte jen malý pointer (adresu), což je okamžité.

Pointery umožňují alokovat paměť až za běhu programu. Můžete tak vytvořit pole prvků, jehož velikost neznáte v době psaní kódu, ale zjistíte ji až podle potřeby uživatele.

Při psaní ovladačů (driverů) nebo operačních systémů musí programátor přistupovat k přesným adresám v paměti, které ovládají hardware (např. grafickou kartu).

Manuální správa paměti pomocí pointerů je častým zdrojem chyb:

• Memory Leak (Únik paměti): Program si vyžádá paměť přes pointer, ale zapomene ji vrátit. Paměť zůstane blokovaná, dokud program nespadne nebo není ukončen.
• Dangling Pointer (Visící ukazatel): Pointer ukazuje na místo, které už bylo smazáno. Přístup k němu způsobí pád programu (Segmentation Fault).
• Null Pointer: Ukazatel, který nikam neukazuje. Pokus o jeho „přečtení“ je nejčastější příčinou pádu aplikací.

V moderním C++ se často místo syrových pointerů používají reference nebo „chytré ukazatele“ (smart pointers).

Související pojmy: C++, RAM, Kompilátor, Strojový kód, Dynamická alokace.