Proměnná (Variable)

Proměnná umožňuje programátorům ukládat data a manipulovat s nimi pomocí názvů namísto přímé práce s adresami v operační paměti (RAM).

1. Životní cyklus proměnné

Většina programovacích jazyků sleduje tyto tři kroky:

1. **Deklarace:** Oznámení programu, že proměnná existuje a jakého je typu (např. ''int vek;'').
2. **Inicializace:** Přiřazení první hodnoty do proměnné (např. ''vek = 25;'').
3. **Použití:** Čtení nebo změna hodnoty během běhu programu.

2. Datové typy

Proměnné se dělí podle toho, jaký druh dat mohou obsahovat. V některých jazycích (C, Java) musíte typ uvést pevně, v jiných (Python, JavaScript) se určí automaticky.

Typ	Popis	Příklad
Integer	Celé číslo	42, -5
Float / Double	Desetinné číslo	3.14, 0.001
String	Textový řetězec	„Ahoj světe“
Boolean	Logická hodnota	true / false
Char	Jeden znak	'A', '@'

3. Viditelnost proměnné (Scope)

Ne každá proměnná je dostupná v celém programu. Rozlišujeme:

Globální proměnné: Jsou definovány vně funkcí a lze k nim přistupovat odkudkoli. Jejich nadměrné užívání se považuje za špatný zvyk.
Lokální proměnné: Existují pouze uvnitř určité funkce nebo bloku kódu. Jakmile funkce skončí, proměnná „zanikne“ a uvolní místo v paměti.

4. Konstanty

Speciálním typem proměnné je konstanta. Je to hodnota, která se po prvním přiřazení již nesmí změnit (např. hodnota $\pi$ nebo rychlost světla). V kódu se často označují klíčovým slovem const nebo final.

5. Proměnné v Shellu (Linux)

V shellu se k hodnotě proměnné přistupuje pomocí znaku $.

Definice: JMENO=„Petr“
Použití: echo $JMENO

Existují také Environment Variables (proměnné prostředí), jako je například PATH nebo USER, které ovlivňují chování celého systému.

Pravidlo pojmenovávání: Názvy proměnných by měly být srozumitelné. Místo x = 86400 je lepší použít pocet_sekund_v_dni = 86400. Většina jazyků používá buď camelCase (mojePromenna) nebo snake_case (moje_promenna).

Zpět na Algoritmy